52. ČEZ Jizerská padesátka

 Na 7000 tisíc závodníků tří desítek národností se představilo o víkendu v rámci největšího a nejslavnějšího českého závodu. Všech předchozích 51 ročníků slavné Jizerské 50 Skupina Přátel Lehkého Šlapání bojkotovala. Letos se ovšem zavedené pořádky změnily a SPLŠ byla u toho. "Já osobně jsem vždycky preferoval přípravu na Karlovskou 50, která je mému srdci mnohem blíže, ale letos předsednictvo týmu vyhovělo tlaku sponzorů a rozhodlo se pro Jizerskou" lakonicky shrnul jednička týmu Milan Trlica. Trochu tím jakoby předznamenal to, co se o víkendu v bedřichovském areálu událo.

Vraťme se zpět k přípravě, nejdiskutovanějším tématem minulých týdnů byl zdravotní stav naší jedničky Milana Trlici, bylo veřejným tajemstvím, že ač je fenomenální technik, tak v přípravě utrpěl pád a zhmoždil si svoje slavné levé rameno, aby toho nebylo málo týmem se prohnalo zákeřné nachlazení, které jej také postihlo. To vše přidělalo vrásky týmovému managementu, ve hře byla i změna nominace, ke které však nakonec nedošlo a tým odcestoval v nejsilnějším složení. Standa Řezáč měl velmi podobné problémy v roce 2012 a nakonec Jizerskou 50 vyhrál, to nás přesvědčilo nominaci neměnit.

Jizerská 50 není láska na první pohled, zvlášť když se přidají podmínky, jaké odvážné závodníky nedělního rána přivítaly. Velmi větrné počasí a teploty nad bodem mrazu motaly hlavy, především servisním týmům. Otázka jak namazat a zda vůbec mazat, se vyřešila sama po ujetí prvních ostrých kilometrů, závodníci nechali za sebou ve stopách nejen bedřichovský areál, ale i většinu vosků, takže se jelo více méně bez mazání.

Naši kluci vyráželi ze šesté (Milan) respektive sedmé (Michal) vlny. Předem jsme tedy vzdali boj o medaile a soustředili jsme se na to, co nejvíc se posunout dopředu a vyjet si tak nějaké umístění a body pro možný následující ročník, aby kluci získali lepší startovní pozici a tím větší možnost přiblížit se čelním pozicím. Za takových šest, sedm let postupného přibližování, by se kluci mohli dostat na konkurenceschopné pozice. 

Průběh tohoto více než 4 hodiny trvajícího klání shrnou nejlépe sami aktéři. "Jsem úplně zdevastovaný, něco tak náročného jsem ještě nejel, na běžky už v životě nejdu" prohlásil Michal Srba po dojezdu. "Já jsem rád, že žiju, toto byl největší výkon mojí krátké kariéry" hlesl Milan, proběhl mixzónou a odjel s týmovou manažerkou na hotel. "Rozhodli jsme se změnit styl přípravy a obětovat Noční stopu Valachy a částečně Karlovskou 50, chtěli jsme přinést trochu změny a nového náboje a hlavně prezentovat týmové barvy před kamerami České televize, což se myslím nakonec ne úplně povedlo" potvrdil předseda týmu Martin Janíček. Nutno říct, že náročnosti závodu hodně přidalo počasí a po projetí několika tisíc závodníků, též prakticky neexistující stopa. 

Přitom výsledkově se oba kluci posunuli o několik tisíc míst dopředu. Milan v cílovém finiši přesprintoval němce Funka a finského reprezentanta Antii Terava a dojel si pro 2237. příčku celkově. Michal od poloviny závodu stupňoval tempo a předjížděl jednoho závodníka za druhým, kdyby byl závod ještě o něco delší, buhví kde by se až propracoval, takto mu to stačilo na  2697. místo.

Jak únava z náročného závodu pomala opadala, začala se zlepšovat i nálada uvnitř týmu. Pomalu se začal plánovat příští ročník a další závodní program. Ta tam byla prohlášení o konci běžkařských kariér. A to je na Jizerské 50 nejkrásnější, ikdyž ji dokážou masy lidí a špatné podmínky pořádně ztížit, člověku se zažere pod kůži a bude se na ni chtít pokaždé vrátit. Je to ten genius loci toho místa, kde se koná, ta atmosféra, která vás strhne a ta bohatá historie, kterou si tento legendární závod prošel. A proto nás za rok na 53. Jizerské padesátce potkáte znovu.

Velký rozhovor s hrdiny závodu vám přineseme příští týden spolu s článkem a rozhovorem z Karlovské 50. Díky za podporu a přijďte fandit o víkendu 16.2. do Velkých Karlovic.