Valachiarun 2019

Pro sportovce, ať už profesionálního nebo amatérského, je vždycky největší zážitek představit se na domácí půdě. Sejdou se známí, rodina a kamarádi a člověk tak má postaráno o příjemné prostředí a extra motivaci aby předvedl co nejlepší výkon.

Tuto možnost nám již po 12. přinesl náš milovaný Valachiarun. Závod se přesunul před dvěma lety ze Vsetína na fotbalové hřiště v Janové, ubylo věhlasných sponzorů a tím pádem i závodníků, konkurence však zůstává na vysoké úrovni, což dokládají zaběhnuté časy. Navíc závod tím dostal opravdu rodinnou atmosféru.

Pro SPLŠ šlo o ročník, kde jsme se poprvé prezentovali jako ucelený profi tým. Očekávání byla vysoká - bedna ve všech třech vypsaných tratích. Naše ambiciózní plány se začaly hroutit již týden před závodem, kdy přišla zpráva o zranění Kačky Janíčkové. 10 ti kilometrová trať tak byla letos bez naší účasti. Zbývala sprinterská 4,5 km dlouhá (nebo spíše krátká) a 18 km dlouhý horský běh.

Předprogram zařídily oblíbené dětské běhy s hojnou účastí. A v pravé poledne už bylo všechno připraveno ke společnému startu všech tří tratí.

Průběh závodů

Na 4,5 km krátké trati bojoval náš předseda Martin se skupinou mladých výbušných dravců. Zkušeně si hlídat vysoké stabilní tempo a dle svých slov se "modlil aby neodpadl". Neodpadl a na cílový okruh na stadionu vbíhal jako druhý běžec celkově. Za bouřlivého povzbuzování tribuny, kde seděla pouze jeho zraněná manželka Kateřina, druhé místo udržel až do cíle. "pětka je moje nejoblíbenější trať, ale jak vidím ty mladé vlčáky, měl bych se už asi přesunout na delší tratě" řekl v cíli spokojený Martin.

18 km horské martyrium s převýšením skoro 600 metrů. Takovou trasu si vybral Michal Srba pro svůj závodní návrat, po sezóně plné zranění. Sekundovali mu Milan Trlica a Daniela Vaiglová. Milan vypálil se skupinou favoritů, lačný po dalším velkém úspěchu. Daniela s Michalem se drželi pěkně pospolu a příkladně během celého závodu spolupracovali.

Necelou hodinu a dvacet minut trvalo než se objevil na stadiónu lídr horské trati. Milan to však k velkému zklamání zaplněných janovských tribun nebyl. Objevil se o pár minut později v době, kdy už byli tři závodníci v cíli. Bylo z toho smolné 4. místo ve vynikajícím čase 1:23:58. "Celou dobu jsme si myslel, že běžím třetí, ale dal jsem do toho maximum a na víc to letos nebylo" vykládal Milan v cíli.

O čtvrt hodinku později se objevil na stadiónu i Michal a rázně tak rozehnal pochyby diváků, zda vůbec závod dokončí. Těsně ze jeho zády se držela Daniela, která se nadechla k rychlému finiši a pásku protnula jako třetí žena celkově a první ve své kategorii. 

Michal obsadil ve své kategorii 13. místo a za cílem dojatý vykládal, jak byla pro něj sezóna složitá, jak se těšil zpět na závodní tratě a slíbil, že na Běhej Valachy v půlce října bude v excelentní formě.

Takový byl 12. ročník Valachiarunu. Přinesl mnoho radosti, zábavy a dojemných momentů a o tom by měly závody být. Už se nemůžeme dočkat ročníku s pořadovým číslem 13.