Velký rozhovor po letní sezóně

Letní sezóna je za námi..dosáhli jsme opět nebývalých úspěchů i ještě nebývalejších neúspěchů. Život amatérského sportovce rozhodně nejsou jenom dvojfázové tréninky, soustředění v zahraničních vysokohorských letoviscích. Forma může být kolísavá a někdy sezónu naruší zranění. Takže nejen o tom se v exkluzivním rozhovoru rozpovídali závodníci našeho klubu, kteří zároveň zastávají vysoké funkcionářské funkce. Jaké jsou sportovní plány a cíle pro zimní část a kam se bude klub ubírat v sezóně příští?

Dobrý den pánové, začneme hned zostra? Považujete letní část sezóny za úspěšnou?

Předseda Martin Janíček: Měli jsme určité plány a cíle které se naplnit podařilo a spoustu plánů a cílů, které se naplnit nepodařilo. Jako každý rok. Klub jsme vhodně doplnili co se týče soupisky. Najdete tak na ni i ženy, což je v pánském sportovním klubu neobvyklé. Podlehli jsme tak nějak celospolečenskému tlaku, chceme být moderní. A navíc nám dělají výsledky, zvedla se návštěvnost stránek i sociálních sítí. Takže to byl asi dobrý tah. Navíc jak zmiňuje Milan, loni jsme hodně investovali do mladých a ty výsledky jsou zatím trochu za očekáváním. Letos jsme zainvestovali do zkušeností a hned se nám to vrátilo.

Místopředseda Milan Trlica: Povedlo se nám vhodně doplnit tým na místech, kde nás tlačila bota, což byla především sekce ženské atletiky. Naopak trošku víc bych očekával od mladých, kde jsme si slibovali přece jen větší úspěchy a dravost...nicméně stále to vypadá, že ten pomyslný prapor klubu neseme my, staří matadoři a do sportovního důchodu se zdaleka nechystáme.

Místopředseda Michal Srba: Já už bych tady jen podtrhl, co bylo řečeno mými kolegy bafuňáři. Velice šťastné se mi zdá být rozhodnutí ohledně vybudování dívčí části našeho klubu. Jak z pohledu výsledků, tak z pohledu marketingu. Zopakuji již řečené Milanem, daleko více se čekalo od našeho potěru. Zde bych mohl vyzdvihnout pouze dobře jevícího se mladého závodníka Ondřeje Novosada, který mi šlape na paty a velmi těžce jsem před ním uhájil pozici dvojky v týmu. Pokud u závodů vydrží a nepohltí ho mladistvý rozmar, jak se to u těchto mladých závodníků děje, příští rok už jistě pozici dvojky neobhájím.

Dosáhli jste i několika stupňů vítězů, vidíte posun oproti premiérové sezóně?

Martin: Posun je nebývalý. Všichni čekali, že se spíše rozpadneme. Hlavním úkolem bylo udržet hlavní hvězdy, což je díky nulovému rozpočtu, skutečně oříšek. A my jsme dokonce nové členy přitáhli. Je to samozřejmě zásluha velmi kvalitního managementu. Když se podívám na sportovní hledisko a úspěchy. Udělali jsme poměrně dost stupňů vítězů a padlo mnoho osobních rekordů a to i přes mnohá zranění, která se už tak nějak v našem věku stávají, zvláště když strečink je pro nás stále tak trochu sprosté slovo. Já osobně jsem utrpěl stupně vítězů na závěr sezóny na Valachiarunu, konkurence byla dosti bídná nutno podotknout. Ale od výsledků jsou tu jiní.

Milan: Jak už to tak bývá v první sezoně od nás jako od nováčka nikdo nic nečekal přesto nebo možná právě proto jsme se blýskli některými pěknými výsledky..například 145.místo Michala Srby na biKE Valachy to byla taková ta pomyslná první vlaštovka..já osobně si letos nejvíc cením výsledku na Birell Grand Prix v Praze kde jsem asi o tři minuty překonal svůj osobák a cílem na náměstí Republiky přeběhl rychleji než Nigerijští dealeři perníku při zásahu policie.

Michal: Pokud se na tuto sezónu podívám z hlediska týmu, tak ten opravdu udělal velký kus cesty kupředu. To, že jsme dosáhli na několik stupňů vítězů je pravda a za každou bednou stojí spousta práce. Pokud jde o zmiňovaný veleúspěch v podání našeho předsedy Martina na ValachiaRunu většina ze startujících by mu teoreticky mohlo říkat táto. Vzal tak jednomu dítěti radost ze stupňů vítězů. Takže příchuť jeho triumfu je trošku hořkosladký. U mě osobně se o posunu dopředu, alespoň co se týká výsledkových listin, bohužel mluvit nedá.

Martin: Tak Michal byl značnou část sezóny zraněný a druhou část sezóny se na zranění vymlouval. Dostal tedy omluvenku, ale příští sezónu již od něj čekáme opět špičkové výkony. Spoustu mladých dravců, včetně mě se na post dvojky vyloženě třese.

Co vás baví více? Místní, lokální závody s rodinnou atmosférou a menší konkurencí nebo profi závody typu RunCzech se světovou konkurencí?

Martin: Každé má svoje. Na těch lokálních je člověk víc pod tlakem na výsledek. Na těch velkých je pak člověk úplný outsider nic od sebe nečeká a většinou si zaběhne osobák. Závod si víc užije i kvůli divákům kolem trati, kterých bývá hodně a většinou povzbuzují a člověka ženou, i když už moc nemůže.

Milan: Za sebe musím říct, že se při každém závodě cítím pod vcelku velkým tlakem od předsedy i svých kolegů z týmu a je jedno jestli jedu ve stopě v Okolí Bedřichova na Jizerské 50 nebo běžím ve Zděchově. Ale jak říká francouzský spisovatel Honoré De Balzac..člověk dokáže vyniknout, jen pod železným tlakem nutnosti..

Martin: Já Milana nijak nešikanuji ani netlačím, to odmítám. Je to jednička týmu, letos vyhrál Pohár předsedy za nejlepší výkon sezóny. Ten bič si na sebe upletl díky skvělým výkonům a aby udržel svoje výsostné postavení, bude muset zabrat v příští sezóně. Možná bude muset dát výpověď v práci aby to stíhal.

Michal: Já se víc těším na místní závody, přece jen člověk už dobře zná prostředí a v podstatě ho tu nemá (skoro) co překvapit. I když Milan, který se dokáže i na domácí půdě ztratit, by nám mohl o dokonalé znalosti tras místních závodů povyprávět. Každopádně je to vždy dobrá možnost, jak se ukázat v dobrém světle před našimi věrnými fanoušky. Velké profi závody, já si letos například vyzkoušel Salzburský půlmaraton, z vás Však naopak dostanou maximum. Jak říká Martin, lidé okolo trati vás doslova tlačí do cíle, a to i když už se cítíte být naprosto vyčerpaní.

Zimní sezóna klepe na dveře. Co si pro nás chystáte?

Martin: Pokud počasí dovolí, rádi bychom co nejdříve do bílé stopy. Chystáme i tradiční týmové soustředění. Plánů je hodně, což je dobře, protože se zrealizuje cirka 10%. Připravujeme taky Adventní hokejové utkání o tom vám řekne více kolega Michal.

Milan: Jizerskou 50 pro letošní sezonu takticky vynecháme (ačkoliv jedno nečekané želízko v ohni budeme mít i na tomto legendárním laufu) a všechny své síly, a že jich moc není, budeme upínat na domácí hřiště ..čili dvojboj Noční stopa, Karlovská 50 a já bych se velmi rád opět podíval i na Jesenický závod Jelyman, který mě v loňské sezoně nadchnul.

Michal: Ano, je to tak! Díky za přihrávku Martine, body bychom ale měli počítat až po matchi. Co se týče našeho utkání, nebylo vůbec snadné tento Adventní zápas dát dohromady, vždyť většina pozvaných aktérů si při obdržení pozvánky uvědomila, že třeba už zapomněli bruslit nebo bruslit neumějí vůbec. U těch, kteří nemají problém udržet rovnováhu s bruslemi na nohou, bylo o to horší zjištění, že vlastní již dávno nefunkční nebo polorozpadlou hokejovou výstroj, což pro bývalé legendy mládežnických kategorií Vsetínského hokeje znamená značný nekomfort. Dostatečnou pozvánkou pro naše příznivce by mohla být forma naší jedničky místopředsedy Milana, který si prostřílel účast na utkání v posledním zápase, a to když zaznamenal dvě branky a jednu asistenci k tomu. A taky účast skvělého gólmana ze Zděchovské líhně, který při loňském utkání až na ledě zjistil, že beton na levé noze patří správně na nohu pravou a s betonem na druhé noze je to zrovna tak. Takže tohle si nemůžete nechat ujít! Úvodní buly bude vhozeno 18:45 už tuto sobotu 14. 12. 2019 na legendárním Vsetínském stadionu na Lapači. Těšíme se na Vás.

Milan: Původně jsme měli zájem o O2 arénu, ale termín nám vyfouklo lední revue Ledové království on Ice. Volný květnový termín nam zase obsadil Leoš Mareš. Proto to bude v druhé nejslavnější české aréně na Lapači.

A příští rok? Kde vás budou moci fanoušci spatřit?

Martin: Prioritou bude letos opět Valachy tour. Chtěli bychom uspět v týmové soutěži. Základ musíme položit již začátkem února na Noční stopě valachy. V létě máme Olympijské hry, jelikož žádný člen klubu pozvánku do Tokia neobdržel, přivezeme si Olympiádu k nám. Budeme pořádat spolu s Českým olympijským výborem T-Mobile Olympijský běh. Vrátíme tak Vsetínu pořádný běžecký závod. Ikdyž primárně půjde o to oslavit olympijskou myšlenku a trochu se protáhnout. Informace budeme odhalovat postupně.

Milan: Jak už zmínil předseda bude to klasicky Valachy tour, závody Run Czech, Běhej Lesy, Valašský Hrb no čili opět budu celý ten půlrok pod neustálým tlakem.

Martin: Jak jsem říkal, já ho tlačit nebudu ani nervovat, ale stojí na něm celý klub, spoléhá na něj hodně lidí. Výsledky už musí přijít, ten Pohár předsedy je putovní, obhájit bude těžké. Bylo by to smutné, když už si na něj koupil vitrínu, aby byla napřesrok prázdná.

Michal: Přeji Milanovi, aby stále sahal po těch nejvyšších příčkách a poháry ve vitríně rozmnožil. Stejně tak to ale přeji i sobě. Dále bych doplnil už jen to, že by měla startovat velká část týmu na jarním půlmaratonu v Praze a měli bychom se zúčastnit jednoho mezinárodního běžkařského závodu mimo území České republiky. Nejsem si jist, zda mohu prozradit, o který závod se jedná. Takže se spíše nechejte překvapit.

Na závěr vám předkládáme pár pikantních fotografií ze zákulisí. Ať vidíte členy klubu i jinak než na stylizovaných instagramových fotkách.

SPLŠ