Velký závodní víkend – Bike Valachy - Olomoucký Půlmaraton

Členové SPLŠ se o víkendu rozjeli do různých koutů naší země, prezentovat klub svého srdce. Konal se jednak cyklistický závod Bike Valachy a za druhé Olomoucký půlmaraton. Běžecká a cyklistické sekce klubu tedy měla pohotovost. S vidinou blížící se letní pauzy byli závodníci odhodláni ze sebe vyždímat naprosté maximum. Tentokrát jim nestály v cestě za úspěchem a osobními rekordy jenom soupeři nýbrž i nepředvídatelné vnější faktory. A jak se s nimi vypořádali?

BIKE VALACHY 2019

Sport je plný emocí a ne vždy jsou to emoce ryze pozitivní. Pocity štěstí, spokojenosti a euforie jsou sem tam protknuty pocity bolesti, smutku, zklamání. O víkendu se měl o tom přesvědčit i Michal Srba. Pojďme pěkně od začátku. Prakticky hned o té doby, co jsme se dozvěděli, že Bike Valachy termínově koliduje s Olomouckým půlmaratonem, jsme věděli jak bude vypadat sestava. K nestorovi vsetínské horské cyklistiky Ondrovi Novosadovi jehož nominace byla automatická jsme donominovali dvojku týmu Michala Srbu. Kluci brali nominaci hodně vážně. Ondru jste mohli potkat v okolí Vsetína na svém biku jménem Bořek prakticky denně. Vše završil na přípravném kempu V Rychlebských horách. Michal trénoval skryt v beskydských kopcích, o samotě najížděl vysoké tréninkové dávky, aby dohnal jarní deficit a týden pře samotným závodem hlásil z vrcholu Lysé hory, že forma už je přítomna a je připraven se rvát o stupně nejvyšší. Plní optimismu tedy odjížděli do Velkých Karlovic, které jsou domovem seriálu Valachy Tour. Přivítala je velmi náročná trať o délce 50 km a tropické počasí, které udělalo závod ještě o stupeň těžší. Pořadatelé odvedli fenomenální kus práce, protože místní lesy jsou notně poznamenány kůrovcovou kalamitou, ale trať byla v den závodu v perfektní kondici, stejně jako naši závodníci. Po startu se usadili za skupinkou největších favoritů a drželi pozice. Na 12 km se rozhodl Michal Srba vystoupit ze své komfortní zóny a pořádně za to vzít, bohužel vystoupil i z ideální stopy a pak se rozlehla rána a následovalo hrobové ticho. Michal urazil o vyvrácený pařez přehazovačku a závod tím pro něj skončil. Fotka, kde jde vidět Michalovo zničené kolo a vzdalující se soupeři, následně oblétla sociální sítě a mluví za vše. Jde z ní cítit obrovské zklamání, které Michal v tu chvíli prožil. Přesto ani po závodě nehledal výmluvy. "Byla to moje technická chyba, chtěl jsem nastoupit, proto jsem zvolil boční stopu a už to bylo. Nejvíce mě mrzí, že nepřinesu body do týmové soutěže, ale je to sport, už se začínám těšit na Valachy Man" sympaticky zhodnotil stále ještě viditelně zdrcený Michal v cíli. A Ondra? Ten bojoval v druhé půlce s obrovským vedrem. Podal ovšem profesorský stupňovaný výkon a je škoda, že se nejel ještě jeden okruh, pak by byl jeho výsledek mnohem lepší. Jak je o něm známo, začíná se rozehřívat až se závěrem závodů. Po závodě, rychle spěchal za svou manželkou a dcerou. Ale šlo vidět, že je s 29. místem ve své kategorii spokojený.

Takový umí být sport. My se teď přesuneme k běžecké části týmu, která se doslova pekla v ulicích historického Olomouce.

10TH OLOMOUC HALFMARATHON

Půlmaraton který je zařazen do zlaté série IAAF. Nejvyšší série půlmaratonů, největší konkurence. To si žádá jedničku týmu Milana Trlicu, který se letos prezentuje ve výborné formě. Doplnili jsme ho o ženskou běžeckou jedničku Kateřinu Janíčkovou. Cíl byl jasný, osobní rekordy a užít si závod, což sice mnohdy moc nekoresponduje, ale cíle musí být tvrdé. Do hry ovšem opět vstoupil faktor počasí. Kvůli úmornému vedru, posunuli organizátoři limit pro posledního závodníka o 30 minut a rozmístili občerstvovačky na každý 2,5 km. IAAF vyvěsila před závodem červenou vlajku, která znamená extrémní riziko úpalu a běžcům se nedoporučuje atakovat osobní maxima. Proto po poradě s běžci týmový management rozhodl, že na osobních maximech netrvá. Ať si Kačka s Milanem užijí atmosféru a pěkně se pokochají. V 19:00 padl startovní výstřel a zhruba 5000 běžců se vydalo do rozpálených ulic hanácké metropole. A od začátku bylo patrno, že se naši svěřenci vzali naše doporučení k srdci. Plácání s diváky, pózování do kamer a úsměv na tváři je doprovázel celých 21 km trati. Ačkoliv mnoho závodníků běžících s nimi očividně trpělo. Bylo vidět, že příprava byla poctivá, tak jak je to u této sourozenecké dvojice známo. Na 20 km jsme přesto mohli u Milana vidět změnu výrazu, soustředěný pohled a zaťaté svaly věštili, že i přes panující podmínky a přes to, že si závod v průběhu užíval, tak že se něco děje. Což nám naznačil pohled na hodinky, kde svítil čas atakující jeho osobní rekord. A cílový čas 1:27:50 to potvrdil. Osobní rekord. Famózní výkon 117. místo celkově a 17. místo ve svojí kategorii. Kačka celý závod odklusala, zaznamenala čas hluboko z svým osobním rekordem, ale čas 1:56:21 vůbec není zlý. "Poprvé jsem si závod užila bez stresu a nebýt toho vedra tak i bez potu" dodala spokojeně v cíli. A Milan? "Jdu k Drápalovi na pivo, zítra letím na kemp na Mallorcu, kde si trochu i orazím. S časem jsem spokojený, je tu každoročně neuvěřitelná atmosféra, tolik lidí podél trati, to vás žene. Děkuji taky Adamu Tobiášovi, perfektně rozběhl tempo, doufám že se brzo zase potkáme." Potvrdil slova o úžasné atmosféře Olomouckého Půlmaratonu Milan.

Ještě než vypukne krátká letní pauza, přijďte zafandit ve středu 19.06. do Rožnova našemu předsedovi Martinovi Janíčkovi, který se zúčastní jednoho z mnoha Olympijských běhů.

Létu zdar SPLŠ