Vysokohorský kemp Livigno - 2. část + rozhovor + překvapení

Jak jsme slíbili, přinášíme krátkou reportáž z druhé poloviny našeho vysokohorského soustředění v Italském Livignu. 

A začneme hned jednou velikou bombou. Během vánoc jsme byli hodně aktivní na přestupovém poli a podařilo se nám získat skvělou akvizici. Osmým členem týmu se stává nadějný junior Martin Valigura, který s námi již absolvoval soustředění v Livignu, kde prokázal, že v budoucnu na něm můžeme stavět a mohl by nahradit některé dosluhující členy týmu.

Zpět k průběhu soustředění. V druhé polovině jsme trochu ubrali z intenzit běžkařského tréninku, kluci si dopřáli i trochu zábavy na perfektně upravených pistách středisek Motolino a Caroselo 3000. Zapracovali jsme také na mentální stránce tréninku, všichni víme, že hlava je 80% úspěchu, šlo o to navodit v týmu příjemnou atmosféru a nechat všechny zbytečné starosti a pochyby za sebou v běžkařských stopách. Což se myslím povedlo.

Nyní ale nechme zhodnotit průběh soustředění klíčové členy týmu.

Takže jak se vám soustředění líbilo a co vám přineslo?

  Martin: Pro mě jako předsedu, trenéra a zároveň závodníka týmu byl tento týden velice hektický a náročný. Dotahovali jsme přestup Martina Valigury. Do toho organizace tréninků a samotný trénink. Musel jsme myslet a hlídat i regeneraci kluků, protože někteří z nich do toho dali opravdu všechno a hrozilo až přetrénování. Motivace pro Jizerskou 50 je veliká a každý chtěl urvat nominaci. 

Nakonec ale musím klukům poděkovat, díky jejich chuti do tréninků a celkové profesionalitě, to šlo samo a zbylo i trochu času na zábavu. Poslední večer jsem posunul večerku na půl desátou a mohli jsme se společně sejít u naší oblíbené společenské hry Aktivity, padlo i nějaké to pivo a probrali jsme pár mimosportovních záležitostí.

Jak bylo úspěšné samotné soustředění napoví až následující víkendy, ale svědomí můžou mít všichni kluci čisté, víc pro to nemohli udělat. Na základě výkonů na soustředění jsme s realizačním týmem vybrali definitivní sestavu na ČEZ Jizerskou 50. Pojede se v sestavě Milan Trlica, Michal Srba.

  Ondra:  Jak se mi na kempu líbilo? Z kempu jsem opravdu nadšený, chci poděkovat organizátorům za přípravu tak fantastického soustředka! Jediné, co mě trošičku mrzí , že paní jenž bydlela o patro pod námi, nebyla zřejmě příznivcem skupiny Queen a s takovýma lidma se žije těžce pod jednou střechou.

Co mi kemp přinesl?

Kromě rapidního zlepšení fyzické kondice jsem se na kempu také hodně potrénoval v Italštině, i když si myslím, že odpovídat na něco čemu nerozumíme ANO by někteří členové našeho týmu neměli.

  Michal:  Já osobně jsem byl vždy z návštěvy Italského Livigna velmi nadšený a nebylo tomu jinak ani letos. Prvotní euforii z příjezdu a přívalů sněhu, vystřídala kocovina z prvního večera a vystřízlivění z náročného programu, který byl před námi. Ale i přesto se v tak úžasných sněhových podmínkách a skvěle připravených tratích, velké porce kilometrů polykaly docela dobře. Velmi se mi líbila druhá fáze dne, kterou jsme trávili na místních pistách. Dva dny azura a přírodní sníh na sjezdovkách mi přinášel neskutečné blaho. Jedna ze sjezdovek s názvem Oblohový tanečník (Sky Dancer pozn.redaktora) dokonce po našem nájezdu musela být jeden den zavřená, aby jí opravili, jak byla rozřezaná.

Tento náročný týden mi přinesl několik otlaků na chodidlech z nových lyžáků a plyskýř na prostředníčku levé ruky. Ale i přesto jsem dostal velkou chuť do dalšího tréninku a dobrý pocit, že se ve stopě necítím tak špatně. 

Milane, poprvé vstupuješ do sezóny jako jasná jednička týmu. S tím si odjel i na soustředění. jak se vyrovnáváš s tím tlakem? A cítíš se stále jako jednička i po soustředění, když sis ověřil, že ostatní kluci přijeli perfektně připravení?

  Milan: Tak určitě, ten tlak samozřejmě vnímám a musím přiznat, že když sem cestou na soustředění viděl kluky jak jsou namotivovaní a ve formě trochu mě to nahlodalo. Navíc hned první večer po příjezdu jsme se začali důsledně připravovat až do časných ranních hodin a já jsem ,nerad to přiznávám, tempo nevydržel. Potvrdilo se, že konkurence uvnitř týmu je obrovská. Místo toho abych se tím večerem nechal nějak nahlodat, jsem se kousl a po zbytek pobytu, jsem snad pozici lídra potvrdil. Chtěl bych ještě touto cestou vyzdvihnout výkony benjamínka týmu Martina Valigury, ve kterém, ačkoliv zatím najezdil s běžkami víc kilometrů skibusem než ve stopě, vidím velký potenciál a snad i mého možného nástupce. Po dobu pobytu se mu podařilo prodat dvě garsoniéry a pozemek jednomu nejmenovanému kolegovi z týmu. Potenciál v něm dřímá veliký.

Michale, ty jsi byl dříve známý jako milovník nočního života a miláček dívek a dam. Jak ses popral s novou rolí poloprofesionálního sportovce, ve které jsi vlastně poprvé do Itálie přicestoval. Lákala Tě nabídka místních barů a diskoték, a dokázal jsi bez problémů odolat?

  Michal:  Ale prosím Tě, Martine. Kde jsi k těmto informacím přišel? Kdyby se přeci jen tohle šuškalo, ale o tom pochybuju a něco málo z tohoto by byla pravda, tak s tímto nešvarem jsem již dávno skončil. Dá se říct, že mezi poloprofesionály se pohybuji skoro celý život. Takže si myslím, že s novou rolí jsem se popral výborně. Ono je i tak trochu našim motem, dělat všechny tyto sporty tak nějak napůl a nic pořádně.

Každopádně musím potvrdit, jak pestrá je v Livignu nabídka lokálů a diskoték. Jeden z večerů jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži a pár dvoulitrových Long Islandů do týmu vpadlo. Kdo by taky odolal tomuto koktejlu skládajícího se snad z šesti druhů alkoholu. 

Tímto bych chtěl poděkovat servisnímu týmu, se kterým jsme vždy výborně namazali.

Ondro, tvoje účast byla do poslední chvíle nejistá a řada fanoušků už se smiřovala s tím, že se nezúčastníš. Nakonec jsi to byl (dle kuloárních informací) právě Ty, kdo se svými výkony a přístupem k tréninku velmi přiblížil nominaci na Jizerskou a Karlovskou 50. Kde jsi našel tolik chuti a motivaci k tak fantastickým tréninkovým výsledkům?

  Ondra: Pocity, jenž se mi dostaly ,když jsem se dozvěděl , že jsem nominován na hlavní kemp sezony ani nedokážu popsat. Přesně si vzpomínám okamžik, kdy mi volal předseda. Lidé kolem mě si museli myslet , že jsem se zbláznil. V ten okamžik jsem si slíbil , že nezklamu! Myslím si ,že se to povedlo a svými výkony jsem překvapil doslova celé Livigno. Spekulovat o tom jestli se dostanu do nominace na Jizerskou a Karlovskou 50 je dle mého názoru celý týden před zahájením předčasné.

Poprosíme ještě pana předsedu o závěrečné shrnutí.

Martin: Myslím, že kluci to popsali krásně. Soustředění jsme si užili a za všechny to shrnu naším oblíbeným příslovím. " Co se stalo na svazích v Livignu, zůstane v Livignu". Jo a děkujeme všem fanouškům a příznivcům a přikládáme obsáhlou fotogalerii.